ZUGSPITZE

ZUGSPITZE – HÖLLENTAL

Kontinent: Evropa

Stát: NĚMECKO                                                                

Pohoří: Wetterstein – Východní Alpy

Výška: 2.962 metrů

Specifikace: Nejvyšší hora Německa

Poslední víkend v září 2015 byl víkendem prodlouženým, protože na pondělí vycházel státní svátek. Jelikož počasí na tu dobu bylo poměrně slušné, dohodli jsme se, že bychom udělali výšlap na nějakou horu. Nakonec zvítězila Zugspitze, nejvyšší hora Německa, která je pro nás čechy dobře dostupná.

V sobotu 26. září 2015 jsem já, Zdeňka a kamarád Michal vyrazili kolem osmé hodiny ranní z Česka a po více než 700 kilometrech jsme pozdě večer dorazili do německého Garmisch – Partenkirchenu (GA-PA). Je pravdou, že nám cesta trvala trochu déle než je obvyklé, ale zdrželi nás malé technické problémy s autem. Z GA-PA je to už jen čtyři kilometry do malé bavorské vesničky Hammersbach (758m.n.m), kde jsme ještě ten večer dojeli. Jelikož už bylo pozdě a únava byla velká, hned na prvním parkovišti za železničním přejezdem jsme auto odstavili a postavili stan, ve kterém jsme strávili chladnou noc.

Ráno jsme vstali již velmi brzo a po 6 hodině ranní jsme vyrazili. Po pár minutách minutách jsme došli do středu vesničky, kde jsme u kostela Maria Himmelfahrt odbočili doprava na turistickou trasu Höllental a podél potoka Hammersbach jsme začali zdolávat první výškové metry. Cesta byla kamenitá, široká a prázdná. Po necelých 40 minutách a 3 kilometrech jsme došli k vstupní chatě Höllental – Eingangshütte (1.020 m.n.m.) ke skalnímu údolí Höllentalklamm. Zde jsme museli zaplatit vstupné. Pro členy Alpenvereien 1 euro, pro nečleny 4 eura. Cesta vedla skalnatým udolím podél horské říčky Hammersbach a také velmi často skalními tunely. Po pár minutách jsme vyšli na konec skalního údolí a zde zabočili doprava do kopce, kde už to byl jen kousek na chatu Höllentalangerhütte (1.387 m.n.m.). Zde sme došli zhruba po hodině chůze od vsupní chaty. Chata Höllentalangerhütte je nedávno zrekonstruovaná a nabízí i brzo ráno veškeré služby.

Po chvíle odpočinku ve vytopené místnosti a vypití místního čaje jsme pokračovali dále. Ranní mlha se stále nerozplývala a tak jsme v ní stále pokračovali údolím. Vyšlapaná pěšinka nebyla nijak prudká a tak jsme po 30 minutách chůze konečně stáli před skalním masivem, kde vlastně veškerá dřina teprve začíná. Tady jsme si nasadili helmy a ferratové sety a pustili se po jištěné trase nahoru. Hned kousek za začátkem je žebřík, poté následuje přetraverzování asi 10 metrového úseku nad hlubokým srázem. Poté už nebylo vybavení nadlouho potřeba, protože se šlo svahem do kopce bez nebezpečných míst. Jedinou kaňkou byla mlha, která byla místy tak hustá, že jsme stěží viděli na 5 metrů. Naštěstí s přibývající výškou se začal objevovat i sníh a v něm vyšlapaná cestička.

Po více než hodině a půl jsme došli k ledovci Höllentalferner, který začíná ve výšce 2.250 m.n.m. Sníh nebyl nijak zmrzlý, ale zároveň se nebořil a tak mačky potřeba nebyly. Přešli jsme po ledovci k dalšímu skalnímu masivu a tady nastal problém.Jelikož letos ledovec odtál více než předchozí roky, nástup na další ferratovou trasu byl těžší. Bylo potřeba se na kolmou stěnu nejprve dostat pomocí lana, které zde viselo. A tak jsme museli bez jištění nejprve asi 3 metry ručkovat pomocí lana a teprve v třetině skály jsme se ferratovým setem zajistili k ocelovému lanu a mohli šplhat skálou dále nahoru. Tento nástup byl nejen fyzicky náročný, ale i zabral dost času, proto se dole tvořili fronty. My v řadě strávili asi 30 minut a dost jsme promrzli. Naštěstí pak jsme se kolem půl druhé hodiny odpolední dostali na skálu a poté jištěnou cestou jsme vstoupali vzhůru a tak se zahřáli. Odsud byla celá cesta až na vrchol jištěná, protože se celou dobu šlo přes skalní masiv. Bohužel asi po půl hodině cesty jsme došli velkou skupinu turistů různých národností jako my, kteří tvořili dlouhý zástup a v něm jsme pomalu pokračovali společně až na vrchol, Bohužel nebylo místo je předběhnout a tak jsme museli akceptoval jejich pomalé tempo. Po více než hodině pomalé chůze ve sněhu se najednou veškerá mlha začala ztrácet a my za svitu slunečních paprsků dorazili po 8 a půl hodinách těsně pod vrchol Zugspitze. Zde bylo neskutečné množství lidí. Vedle vrcholu Zugspitze se totiž nachází Müncher Haus což je vyhlídkové místo s restauracemi, bary a obchody, ke kterému vedou lanovky z vesnic v údolí. A tak mnoho turistů zvláště o prázninách a víkendech využije tohoto pohodlí a těsně k vrcholu se dopraví. Po chvilce čekání jsme jsme vkročili na skalní hřeben a v 15:45 jsme vstanuli na vrcholu Zugspitze ve výšce 2.962 m.n.m., kde jsme se ovšem museli tísnit s dalšími turisty. Výhled odtud byl trochu zkažený mlhou, která zakrývala úsolí. Jediné, co bylo možné pozorovat byly vysoké vrcholy Grossglockneru, Marmolady, Piz Bernina a dalších alpských velikánů.  Poté jsme přešli na vyhlídkové místo a odtud poslední lanovkou, která jede v 16:30 hodin, jsme sjeli do vesnice Eibsee, kde jsme nasedli na vlak a o čtvrt na sedm jsme opět stáli na parkovišti v Hammersbachu.

Délka: 10 kilometrů
 
Čas: 8,5 hodiny
 
Náročnost: + + + 
Závěrem: Jedná se o výstup, kdy je potřeba mít už nějakou fyzickou kondici. Povinnou výbavou je ferratový set, mačky jen v případě špatných podmínek. Některé úseky jsou exponované, celá trasa je ale perfektně zajištěná.