BREITHORN

BREITHORN – ZIMNÍ VÝSTUP

Kontinent: Evropa

Stát: ŠVÝCARSKO/ITÁLIE

Pohoří: Walliské Alpy

Výška: 4.164 metrů

Po výstupech na nejrůznější vrcholy v okolí jsme přemýšleli, jak posunout naše možnosti dále a rozhodli jsme se, že je na čase zdolat první alpskou čtyřtisícovku. Naše zkušenosti ale s tak vysokými vrcholy nebyly velké a tak jsme se po pečlivém přemýšlení shodli, že by bylo vhodné, aby s námi šel někdo zkušený. A padla volba na Jaroslava Lukáše z nedaleké vesnice Šťudlov, který je zkušeným horolezcem a v Alpách je jako doma. Po pečlivých přípravách jsme se dohodli, že na začátek bude nejvhodnější jeden z vrcholů Monte Rosy Breithorn, který leží ve Walliských Alpách na hranici Švýcarska a Itálie. Díky své nenáročné trase je považován za nejsnadněji přístupnou čtyřtisícovku v Alpách. Aby to ale tak jednoduché nebylo, vymysleli jsme, že uděláme zimní výstup i s následným přespáním na ledovci. Tímto získá náš výstup na hodnotě a bude skvělou příležitostí naučit se mnoho důležitých věcí ohledně pohybu a přežití ve vysokých výškách.

Ve čtvrtek 23. března 2016 před 10 hodinou hodinou dopolední jsme ve složení já, moje parťačka Zdenička, kamarád Honza a horolezec Jarek, dorazili do Zermattu (1.620 m.n.m.). Představovat toto nejznámější a také nejdražší městečko ve Švýcarsku snad není ani potřeba. Pro horolezce a turisty je ale důležitým výchozím místem. Nejen kvůli Matterhornu (4.478 m.n.m.), ale i mnoha dalším čtyřtisícovým vrcholům. Do Zermattu jsme se autem nedostali, protože se tam jednoduše autem dostat nelze (jen na elektrický pohon, pouze však pro zásobování a na vyjímky i místní), proto jsme auto nechali v šest kilometrů vzdálené vesnici Täsch, odkud nás na okraj Zermattu dovezla taxi dodávka. Tu dobu jsme měli za sebou z předchozího dne téměř 1.300 kilometrů jízdy z České republiky s následným přespáním na okraji Martigny. Z jednoho okraje Zermattu jsme přešli na jeho druhý konec, kde se nachází lanovka pod vrchol Klein Matterhorn (3.883 m.n.m.). Cesta nám zabrala kolem půl hodiny chůze a vzhledem k přeplněným batohům to nebylo úplně bez námahy. Na spodní stanici lanovky jsme si koupili lístky a s jedním přestupem na Trockener Steg (2.939 m.n.m.) jsme o půl jedné stanuli na konečné stanici Klein Matterhorn, která leží v nadmořské výšce 3.800 m.n.m. Mnoho lidí nevyužívá v létě lanovku a celou skoro 15-ti kilometrovou trasu vedoucí do strmého kopce absolvují i s výstupem pěšky, avšak v zimě se na svazích lyžuje a pohyb zde není bezpečný. A hlavně, my jsme chtěli na ledovci i přespat a tak krom zimního oblečení jsme v batozích tahali spacáky, karimatky, stany, lopaty sněžnice, jídlo, pití a spoustu dalšího vybavení. Proto například můj batoh vážil výrazně přes 20 kilo.

Po nasazení sněžnic jsme po půl jedné vyrazili. Byli jsme navázaní na laně a na hlavách jsme měli helmy, neboť výstupová trasa vede přes ledovec. Samozřejmě, najdou se i lidé, kteří jdou bez lana a helmy, avšak proč riskovat úraz pádem do trhliny. Zpočátku jsme šli podél podél lanovky, která vede na vrchol Gobba di Rollin (3.899 m.n.m.). Asi po 500 metrech jsme odbočili doleva na Breithorn plateau, kde jsme kráčeli po zasněženém ledovci směrem k sedlu Breithornpass (3.831 m.n.m.). Nešlo se špatně, sníh se díky sněžnicím bořil jen lehce, nebe bylo bez mráčku a terén byl zatím téměř vodorovný. Jediné co nám dělalo starosti byl stále silnější vítr. Po dalších asi 700 metrech jsme si vyhlédli místo, které bylo nejvhodnější na postavení stanu. Postavili jsme jen stan,tam naházeli nepotřebné věci a nyní již s odlehčenými batohy jsme se vydali k vrcholu. Po chvilce až ale svah byl prudký natolik, že jsme sundali sněžnice a nasadili mačky, Traverzovali jsme svah směrem k východu až nedaleko k hřebenu severní stěny a odtud po něm přímo na vrchol. V 15:55 hodin jsme stanuli na nejvyšším z pěti vrcholů Breithornu – západnímu vrcholu Breithorn Occidentale ve výšce 4.164 m.n.m. Díky jasnému počasí byl krásný pohled na celý masiv Monte Rosa i Walliské Alpy. Hlavně jsme ale měli jako na dlani Matterhorn, který se nám ukazoval ve vší kráse.

Na vrcholu jsme se ale dlouho nezdrželi, brzy jsme stejnou cestou sestupovali dolů. To už za silného větru, který nám celý sestup komplikoval. V 17:15 hodin jsme došli k našemu stanu. S velkými obtížemi jsme postavili druhý stan, vytvořili sněhové bariéry a vlezli do teplých spacáků. To už začalo pomalu zacházet slunce, teplota prudce klesala dolů až k téměř mínus 20°C a vítr se měnil na regulérní vichřici. V noci jsme toho moc nenaspali. Jednak se stěny stanu vlivem větru třepaly jak divé a také na nás trochu dolehla nekvalitní aklimatizace. Když vysokou nadmořskou výšku ve které jsme spali (3.810 m.n.m.), sečteme s únavou a lehkou dehydratací, tak se nelze divit, že jsme trpěli nespavostí a lehkou bolestí hlavy. Ráno jsme vylezli ze stanů kolem sedmé hodiny. Počasí se výrazně změnilo. V předchozích dnech jsme si ještě pohrávali s myšlenkou, že pokud počasí vydrží a budeme se na to fyzicky cítit, ještě bychom druhý den zkusili zdolat Pollux (4.092 m.n.m.). Avšak ráno jsme již uvažovali pouze nad tím, jak se bezpečně dostat na Kleine Matterhorn. Vítr byl opravdu silný, sněžilo a padla oblačnost. Díky tomu byla viditelnost malá, naštěstí jsme od koncové zastávky nebyli daleko. A  tak i přes obtíže s balením stanů jsme se vydali na cestu zpět. I ten krátký úsek od stanu k lanovce, který měřil přibližně 1,2 kilometru, nám dal s těžkými batohy a silným vichrem pořádně zabrat, Když jsme kolem deváté hodiny došli na Kleine Matterhorn, každý z nás se modlil, ať lanovka jezdí, protože sestupovat v takovém počasí až do Zermattu, tak to by bylo na krev. Naštěstí lanovka jela a tak jsme se brzy opět ocitli u auta. Unavení, ale spokojení, protože toto bylo pořádné zimní dobrodružství.

Poznámka: Na Breithorn Occidentale jsem se vrátil v létě roku 2022 v rámci rychlé aklimatizace před výstupem na Dom. Těch šest teplých let se na stavu ledovce pořádně podepsalo. Sněhu výrazně ubylo a zpod něj vykukují první skály. Výstupová trasa vede víceméně stejnou trasou, občas je nutné přeskočit trhliny. Na vedlejší vrchol – Breithorn Centrale (4.159 m.n.n.) se prozatím dá dostat pouze hřebenovkou (dříve bylo možné odbočit ze stejné výstupové cesty doprava a úplně se tak západnímu vrcholu vyhnout). Hřeben je úzký a na dvou místech se také musí přeskakovat menší trhliny. Pozor na nestabilní převěje! Ze západního vrcholu Occidentale na Breithorn Centrale je to nějakých 20 minut, určitě ale stojí za návštěvu, když už jste nahoře na hřebenu.

Délka: 5,2 kilometrů (2,6 kilometrů jedním směrem)
 
Čas: 3,5 hodiny
 
Náročnost: + ( v zimě ++)

Závěrem: Není to náročný výstup po stránce fyzické ani technické. V zimě je ale potřeba pečlivě sledovat počasí a lavinovou předpověď. Vybavení je standardní ledovcové, takže úvazek, lano, helma, cepín a mačky, v případě bořícího se sněhu sněžnice s výhodou.