Zimní Kriváň

Kontinent: Evropa

Stát: SLOVENSKO                                                            

Pohoří: Vysoké Tatry

Výška: 2.495 m.n.m

V únoru se nám naskytl volný víkend a jelikož předpověď počasí byla více než příznivá, rozhodli jsme se, že toho využijeme a vyrazíme do slovenských Vysokých Tater. Zimní výstupy mám moc rád, jelikož hory nejsou přeplněny lidmi a celkový ráz zasněžené krajiny se mi líbí více než v létě. Nehledě na to, že i chůze ve sněhu je rozhodně příjemnější než skákat přes kameny. Naším cílem se stal slovenský národní symbol Kriváň.

V sobotu 23. února 2019 jsme v brzkých ranních hodinách vyrazili z domu. Sestava kromě mě čítala ještě Verču, Martina a Bena. V sedm hodin jsme dorazili na parkoviště pár metrů od rozcestí Tri studničky (1.140 m.n.m.). Bylo jasné, ale velmi chladné ráno. Teploměr ukazoval – 18,5 °C. Teple jsme se oblékli a po půl osmé jsme vyrazili. Kousek za rozcestím na nás začaly dopadat první sluneční paprsky. Zprvu jsme šli širokou cestou, poté jsme začali stoupat lesem a drželi se zelené turistické značky. Sněhu bylo dostatek, ale byl naštěstí tvrdý, vyjma asi 5-10 centimetrů na povrchu, který nasněžil předchozí den. Před vrcholem Grúnik jsme ztratili cestu, to nám ale nevadilo, protože směr byl jasný. Vrchol Kriváně jsme měli celou dobu na očích a díky sněhu bylo vlastně úplně jedno, kudy jdeme. Po dvou hodinách  jsme byli u vrcholu Grúnik (1.576 m.n.m.). Prošli jsme pod pár stromy a už se před námi otevřel kosodřevinový svah k Nižné priehybe (1.779 m.n.m.). Stoupali jsme přímo nahoru. Sníh držel, pouze občas jsme se propadli. Po překonání Nižné priehyby jsme vystoupali na Vyšnou priehybu (1.985 m.n.m.) a před námi se otevřel Velký kriváňský žlab. To už jsme měli na nohách stoupací železa – mačky.

Turistická trasa zde vede traverzem žlabu doprava k Rozcestí pod Kriváňom (2.140 m.n.m.) a poté přes Malý Kriváň (2.335 m.n.m.) a Daxnerovo sedlo k vrcholu. V zimě je ale takový traverz v lavinózním žlabu hodně nebezpečný a tak jsme začali stoupat prudce nahoru po levé skalnaté hraně. Čím víc jsme se blížili k vrcholu, tím prudší svah byl. Bylo nutné zapojit i cepín, neboť pád by skončil několikasetmetrovým sklouznutím až do spodní části žlabu. Pod vrcholem začalo nepříjemně foukat. I přesto jsme po pěti hodinách ve 12:40 hodin stanuli na vrcholu Kriváň (2.495 m.n.m.)  a zaslouženě jsme si užívali parádních výhledů do okolí. Vítr zde byl silný nárazový, ale jinak bylo nádherně jasno. Díky tomu jsme ostatní vrcholy Vysokých Tater měli jako na dlani. Bylo to moc příjemné, ale po krátkém odpočinku jsme se vydali stejnou cestou dolů. Prudký sestup k Vyšné priehybe dal nohám poměrně zápřah, ale zbytek cesty byl už příjemný, i když chladný. Teplota začala zase nepříjemně klesat hluboko pod nulu. Ve 16 hodin jsme, po více než osmi hodinách, opět stáli u auta. Tak spokojení, že jsme to večer ve Svitu a Batizovcích pořádně oslavili 🙂