Žabí koň

Kontinent: Evropa

Stát: SLOVENSKO                                                            

Pohoří: Vysoké Tatry

Výška: 2.291 m.n.m

Asi 14 dní po návratu ze Švýcarska mě oslovil můj kamarád a horolezec Martin Ptáček, zda s ním nechci na skok do Vysokých Tater. Přišel s nabídkou horolezecké maturity – lezecký výstup na jeden z nejhůře dostupných tatranských vrcholů nazývaný Žabí koň. Nabídku jsem s radostí přijal 🙂

Dne 26. srpna 2022 jsme v ranních hodinách dorazili na parkoviště u vlakové zastávky Popradské pleso (1.250 m.n.m.) a chvíli před šestou hodinou ranní jsme vyrazili. Za necelých 40 minut jsme byli u Popradského plesa (1.494 m.n.m.), kde jsme odbočili do Mengusovské doliny. Po chvilce jsme stáli u rozcestí, kde jsme se vydali po červené turistické trase směr Rysy (2.503 m.n.m.). Už ráno jsme tu potkávali desítky turistů, kteří si výstup na nejvyšší polský vrchol dali jako cíl dne. Pokračovali jsme s nimi až k Velkému Žabímu plesu a přibližně ve výšce 2.000 m.n.m. jsme opustili turistickou trasu a vydali jsme se suťoviskem ke skalnatému hřebenu. Pod ním jsme trochu váhali, jakým žlabem máme jít. Nakonec jsme se přiklonili k tomu lehce vpravo, což se ukázalo jako chyba 🙂 Po pár metrech jsme totiž zjistili, že pohodový přístup nad Žabí sedlo to tímto komínem nebude. Jít zpátky nepřicházelo v úvahu, tak jsme si dali na nohy lezečky, navázali se na lano a komínem lezli nahoru. Zde nás pozdravila parta českých horolezců, kteří si to tudy štrádovali pěkně v pohorkách docela příjemným terénem hned vedle komína. No jo, aspoň jsme se rozlezli, řekli jsme si a šli už v pohorkách dál 🙂 Po pár lehkých skalnatých úsecích jsme se ocitli na skalní plošině asi deset metrů nad Žabím sedlem (2.225 m.n.m.) Zde jsme se opět přezuli do lezeček, navázali na lano a po chvilce čekání (dvě skupiny horolezců byly před námi) jsme se po půl desáté slanili do velmi úzkého sedla, kde je tak místo pro jednoho. První úsek je tzv. dolní koň, exponovaná plotna, které ale vypadá hrozivěji než se zdá. Krásně se zde dá totiž držet hrany. Poté přichází druhá délka, hřebenem horního koně nahoru. Je to velmi exponované lezení skalního hřebene, kdy na obě strany jsou srázy jako kráááva 🙂 Poté už je lezení přece jen pohodlnější,  je potřeba se i nadále jistit co se dá. Občas je nějaký nýt nebo borhák, ale určitě je dobré se jistit i vlastními smycemi. Nahoře jsme byli v pravé poledne po dvou hodinách krásného lezení.

Chvíli jsme si odpočinuli, pokochaly výhledy jak na slovenskou, tak i polskou stranu Tater a poté začali slaňovat na druhou stranu jakoby k Vyšnému Žabímu sedlu. Jsou zde dva slaňáky, takže se slaňují  dvě délky lana. Poté, co jsme se dostali na travnato – suťoviskový terén, neměli jsme ještě vyhráno. Schází se zde velmi těžkým svahem, kde je potřeba dávat pozor na každý krok. Svah je velmi prudký a končí v suťovisku. My to ale zvládli, napojili jsme se na dálnici vedoucí z Rysů a mazali rychle dolů k autu. Mise splněna 🙂