RYSY

Kontinent: Evropa

Stát: SLOVENSKO/POLSKO                                                               

Pohoří: Vysoké Tatry

Výška: 2.499 metrů

Specifikace: Nejvyšší hora Polska

Rysy je hora ve Vysokých Tatrách, která leží na hranici mezi Polskem a Slovenskem. Skládá se ze tří vrcholů, kdy jeden z nich – severozápadní vrchol, je nejvyšší bodem celého Polska. Rysy jsou mezi turisty nesmírně populární. Nejen kvůli tomu, že jak z polské, tak i slovenské strany, jsou značené turistickou značkou a tak volně přístupné. Ale i kvůli tomu, že střední vrchol (2.503 m.n.m.) je nejvyšším místem ve Vysokých Tatrách, kde turista může dojít bez horského vůdce. A tak v létě den co den desítky, někdy i stovky návštěvníků, berou vrchol útokem. Oficiálně je výstup možný jenom od 1. července do 30. září, poté se turistické stezky v Tatrách uzavírají (vyjma těch, které končí na otevřených horkých chatách). Avšak pokud jste horolezci nebo máte již zkušenosti s výstupy na zimní vrcholy, můžete se v případě hezkého počasí a kvalitní výbavy o výstup na vlastní zodpovědnost pokusit. Odměnou vám bude neskutečný výhled na zasněžené horské vrcholy a hlavně klid od turistů na vrcholu.

Na zimní Rysy jsem se chystal již od začátku ledna, avšak všechny navrhované termíny na výstup nám zhatilo špatné počasí. Až na konci března vypadal jeden volný víkend nadějně a tak jsme toho využili. V sobotu navečer jsme se s mojí parťačkou Zdeničkou sbalili a ještě ten večer po 22 hodině jsme dorazili do Vysokých Tater. Původně jsme chtěli využít služeb Horského hotelu u Popradského plesa (1.500 m.n.m), avšak příjezd vlastním autem je možný jenom na povolenku, kterou vám dají k ubytování. To by problém nebyl, jenže zledovatělá příjezdová cesta od vlakové zastávky Popradské pleso vyžaduje tyto tři podmínky – sněhové řetězy, vyšší náprava a pohon 4×4. A tak jsme ubytování na Popradském plese odpískali, přece jen jít po 22 hodině pěšky k plesu se nám nechtělo. A tak jsme zastavili u vlakové stanice Popradské pleso (1.250 m.n.m.), kde jsme přespali v autě.

V neděli 21. března 2016 jsme vstali a po rychlé snídani jsme v 05:40 hodin vyrazili. Od vlakové zastávky jsme šli po asfaltové cestě směr Popradské pleso. Cesta není náročná a tak jsme přitom pozorovali osvícené tatranské vrcholy od vycházejícího slunce. Po necelé hodině chůze jsme po 4 kilometrech dorazili k Popradskému plesu (1.495 m.n.m.), kde jsme u rozcestníku sešli z asfaltové cesty a vydali se po modré turistické trase do Mengusovské doliny. Po kilometru cesty lesem a nízkým porostem jsme došli k dalšímu rozcestníku – Nad žabím potokem (1.615 m.n.m), kde jsme sešli z modré turistické trasy (ta vede přes Vyšné koprovské sedlo do Hlinské doliny) a odbočili vpravo do kopce na červenou turistickou trasu. Tady ale už oslovení červená turistická značka neplatilo, neboť veškeré označení bylo schováno pod sněhem a člověk se musel řídit podle mapy a intuice. Bohužel, v tu chvíli se i nečekaně zhoršilo počasí. Začal fučet silný studený vítr, lehce sněžilo a viditelnost byla velmi omezená. Orientace byla díky tomu obtížná a během stoupání do bílé tmy jsme začali uvažovat o ukončení výstupu. Po 75 minutách jsme se ocitli u Malého žabieho plesa (1.925 m.n.m), které leží hned vedle Velkého žabieho plesa. Jezera jsme tak neobešli zprava, tak jak vede turistická trasa, ale zleva. Cestou bylo už nutné použít mačky, chvílemi jsme se i dost bořili do sněhu. Zde se počasí jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Začalo svítit slunce a obloha zmodrala. Hned jsme uviděli i nástup na prudký zasněžený skalní svah, který vede k Chatě pod Rysmi. Tím jsme stoupali pomalu nahoru. Svah je opravdu prudký a bez maček by nebylo možné jej vyjít. Jako opora sloužilo lano, fixované shora. Po zdolání nejprudší pasáže jsme vyšli už jen 100 výškových metrů a stanuli před půl 10 hodinou u Chaty pod Rysmi (2.250 mn.m.). Ta je nejvýše položenou chatou ve Vysokých Tatrách a poskytuje útočiště mnoha turistům. Přes zimu bývá zavřená, pouze někdy v případě hezkého počasí a po telefonickém nahlášení poskytuje přespání větší skupině horolezců nebo freerideristů.

Zde jsme si krátce odpočinuli a díky překrásnému počasí se kochali pohledem na protější vrchol Ťažký štít (2.520 mn.m.) a za ním ukrývající se vrcholem Vysoká (2.547 m.n.m.). Poté jsme se vydali na poslední část cesty. Vystoupili jsme do sedla Váhy (2.340 mn.m.) a poté už stoupali přímo vzhůru po sněhovém poli k jihovýchodnímu vrcholu (2.473 m.n.m.). Prostrednou priehybou jsme se dostali k nejvyššímu ze tří vrcholů střednímu (2.503 m.n.m.) a Zadnou priehybou na severozápadní vrchol (2.499 m.n.m.). Na najvyšším vrcholu Polska jsme tak vstanuli po 9 kilometrech a 5 a půl hodinách chůze v 11 hodin dopoledne. Výhled to byl dechberoucí. Ještě nikdy jsem nezažil takové scenérie, které ten den vytvořili tatranské vrcholy, sníh, slunce, obloha a pár mraků. Téměř nefoukal vítr a tak bylo velmi příjemně. Na vrcholu jsme strávili přes půl hodiny a poté jsme se vydali na sestup. Po malé pauze u Chaty pod Rysmi jsme sestupovali dolů. Žabie jezero jsme vzali tentokrát po opačné straně (tam, co vede turistická trasa) a již vlivem silného slunce jsme se bořícím sněhem dostali až k rozcestníku Nad žabím potokem, kde jsme sundali mačky a s malou občerstvovací zastávkou v hospodě u Popradského plesa jsme po 15 hodině došli k autu. Naprosto spokojení, protože tento výstup zůstane v našich hlavách do konce života.