Ladový štít

Velikonoce nejsou jen svátkem ukřižování Ježíše Krista, ale i pravidelným termínem pro naše horská dobrodružství. Nejinak tomu bylo i letos. Náš původní cíl – Grossglockner (3.798 m.n.m. – nejvyšší vrchol Rakouska) jsme ovšem museli dva dny před odjezdem zrušit. Počasí v celé západní Evropě bylo mizerné. Jako náhradní alternativu jsme si vybrali Vysoké Tatry, ikdyž ani zde moc optimismu nebylo na místě. Předpověď počasí byla všelijaká. Přesto jsme si jako cíl vybrali Ladový štít, který nás lákal už dlouho.

Ve čtvrtek 29. března 2018 jsme dopoledne dojeli autem do Starého Smokovce (1.010 m.n.m). Cestu na Hrebienok (1.285 m.n.m) jsme si zkrátili lanovkou. Odtud už jsme ale šli pěkně po svých. Sněhu dost, oblačnost výrazná. Celkem rychle jsme minuli Zamkovského chatu (1.475 m.n.m), poté už jsme Malou studenou dolinou šli dál, až jsme se ocitli před prudkým svahem, který vedl k Téryho chatě. Svah nám dal docela zabrat, pozitivem byla ale trhající se oblačnost. Po dvou a půl hodinách jsme již seděli v Téryho chatě (2.015 m.n.m), která je otevřena celoročně. Odpoledne jsme chtěli vystoupit na nedaleký vrchol Baranie rohy (2.526 m.n.m), leč silná oblačnost nás zastavila už u Päti Spišských plies kousek za Téryho chatou. Odpoledne a večer jsme tak strávili v chatě u piva.

Ráno jsme museli brzký start oddálit, neboť všude byla oblačnost hustá tak, že by se dala krájet. Ale kolemdeváté hodiny se začala oblačnost protrhávat a my vyrazili. Hned za chatou se oblačnost definitivně ztratila, neboť zůstala v nížinách a my si tak mohli užívat slunečného počasí. Z kotliny Piatich Špiských plies jsme vystoupili na Pfinnovu kopu (2.421 m.n.m). Odtud jsme se nedali běžnou cestou k sedlu Sedielko (2.325 m.n.m), ale po Ladovém hřebenu k Malému ladovému štítu. První část byla pohodová, sníh držel a po hřebenu se šlo dobře. Poté bylo potřeba slanit krátký úsek z Ladového zubu a hned odtud prudkým sněhovým svahem nahoru na hřeben. Ten byl zde už přece jen náročnější, exponované úseky jsme jistili, neboť zde byl nestabilní sníh. Po necelých třech a půl hodinách jsme ale stáli na vrcholu Malý ladový štít (2.603 m.n.m). Výhledy byly nádherné, ale od západu se k nám řítila silná oblačnost. Naštěstí se zachytávala o první tatranské štíty. My se tak rozhodli pokračovat. Nečekalo nás nic lehkého, ostrý hřeben pokrytý sněhem zvaný Ladová štěrbina. Zde už to bylo přece jen náročnější, sníh díky slunci občas ujížděl a tak jsme pokračovali s nejvyšší opatrností hodně pomalu. Naštěstí jsme i tento úsek zvládli a po pěti hodinách dřiny jsme ve stanuli na vrcholu Ladový štít (2.627 m.n.m.). Na vrcholu jsme se zdrželi opravdu krátce, neboť oblačnost se nás již ,,dotýkala. Z jedné strany hřebene od kotliny Piatich Spišských plies byla oblačnost, z druhé ale nikoliv. Scházeli jsme dolů po hřebeni z druhé strany přes Ladový koň a Ladovou priehybu. I tyto úseky jsme zdárně zvládli a z vrcholu Zadní ladový štít (2.507 m.n.m) jsme prudkým sněhovým svahem sestoupili do kotliny k Téryho chatě. Zde jsme chvíli odpočinuli a poté se vydali na cestu k Zamkovského chatě, kde jsme přespali.