HOVERLA

Kontinent: Evropa

Stát: UKRAJINA                                                         

Pohoří: Černohora – Karpaty

Výška: 2.061 metrů

Specifikace: Nejvyšší hora Ukrajiny

Listopad přinesl díky státnímu svátku pár dní volna, které jsme chtěli využít a vycestovat někam do hor. Kvůli chladným dnům ale padl původní plán jet někam na ferraty a tak jsme přemýšleli nad alternativou. V úvahu přicházelo Srbsko, Rumunsko, ale díky dostupnosti a příznivé předpovědi počasí vyhrála Ukrajina. Cílem se tak stal nejvyšší kopec této obrovské země – Hoverla. Ta se nachází kousek od slovensko – ukrajinských hranic na území zvaném Zakarpatská Ukrajina. Toto území bylo od roku 1919 do roku 1938 součástí Československa a spoustu pozůstalostí lze zde najít i dnes. Náš plán byl udělat zimní výstup na vrchol a pak někde pod vrcholem vybudovat stanoviště a strávit zde noc. Předpověď byla příznivá, teplota jen lehce pod nulou a žádné srážky.

Ve čtvrtek 17. listopadu 2016 jsme brzo ráno vyrazili z domu. Kromě mě byli součástí expedice i parťačka Zdeňka a kamarádi Honza a Šum. Po projetí Slovenska jsme dorazili na hraniční přechod a po malých peripetiích jsme pokračovali dálě. Dali jsme si krátkou zastávku ve městě Mukačevo a po mizerných cestách jsme za mírného mlžení a mlhy po 650 kilometrech dojeli po 20 hodině do cílové vesnice Kvasy (500 m.n.m.), ležící v Karpatské biosférické rezervaci. Zde jsme přespali na penzionu a ráno jsme vyrazili shánět mapu a informace k výstupu. Ve městě Yasinia (Jasiňa) jsme si koupili mapu a po radě od místních jsme zde nechali auto a objednaným Gazem jsme se nechali vyvézt do hor ke kolibě Kozmeschik (880 m.n.m.). Cesta byla neprohrnutá od sněhu, plná dír, ale pro nesmrtelný Gaz s pohonem 4×4 to byla brnkačka. Po vyložení jsme nahodili těžké batohy s kompletní výbavou na záda a v 11:10 hodin jsme vyrazili na cestu. Obloha byla bez mraků a teplota kolem 9˚ C. Překonali jsme most a dále pokračovali lesem po žluté turistické trase. Hned první metry ve sněhu byla pěkně ostré a dostatečně nás zahřáli. Naštětí sněhu nebylo tolik a byla zde vyšlapána úzká pěšina.

Po pěti kilometrech nezáživného šlapání lesem jsme se konečně ocitly na hřebenu (1650 m.n.m.), kde již většinu vzrostlých stromů vystřídala kosodřevina a výhledy do okolí. Jako na dlani jsme měli i náš cíl – vrchol Hoverly. Bohužel zde ale foukal silný studený vítr a vyšlapaná cestička se ztratila v závějích. Nastala těžká dřina, chvílemi boření až po pás do sněhu a hledání nejlepší cesty. Po chvilce trápení jsme se zde rozhodli vykopat místo pro věci a nechali jsme zde veškeré nepotřebné věci jako stany spacáky, atd. a dále vystupovali jen s tím nejnutnějším. Po hřebenu jsme stoupali k vrcholu Kамцнья ( Kamcn´ja) 1.850 m.n.m. Vítr zesiloval každou minutou a ztěžoval chůzi. Sníh tady byl poměrně měkký, takže mačky jsme použít nemuseli. Veškerá námaha byla vykoupena parádními výhledy do okolí a naprostou samotou. Kolem vrcholu jsem se sešli do sedla a poté nám již zbývali jenom poslední metry. Přesně v 16 hodin jsme po pěti hodinách chůze a 7,5 kilometrech stanuli na nejvyšším vrcholu Ukrajiny Hoverle (2.061 m.n.m.). Zatímco v létě se vrchol hemží dennodenně turisty, v zimě je zde turistů jako šafránu. A tak jsme si užívali toho, že vrchol máme jen pro sebe. Jediným negativem byl silný studený vítr a tak jsme se brzy vydali nazpět. Částečně i kvůli přicházející tmě. Při západu slunce jsme rychle sestupovali až k místu, kde jsme zakopali naše stany. Odtud jsme již za svitu čelovek sestoupili o trochu níž do kosodřeviny na závětrnou stranu, kde jsme si s pomocí lopaty udělali místo pro naše stany a přespali jsme zde.

Noc byla klidná, sílný vítr polevil a oteplilo se. Ráno po východu slunce jsme se sbalili a vydali se stejnou cestou ke kolibě Kozmeschik. Slunce pálilo jako divé a sníh začal pomalu tát. Ani ne po hodině a půl jsme opět stáli v místě našeho vyložení, kde zrovna přijel námi telefonicky objednaný Gaz, který nás odvezl zpět k autu do Yasinie. Odtud jsme se přesunuli do Užhorodu – největšího města oblasti ležící nadohled slovensko-ukrajinské hranice, kde jsme výstup a zimní bivakování oslavili v místním baru  vynikající a levnou ukrajinskou vodkou 🙂

Poznámka: V létě se na Hoverlu chodí nejčastěji z městečka Vorokhta, vesnice Hoverla nebo ze střediska Zaroslyak (nejkratší). Alternativou je přechod hřebene např. z vesnice Kvasy. V zimě jsou ale tyto trasy nedoporučovány kvůli velkému lavinovému nebezpečí. Vyjímkou je severozápadní hřeben (trasy od Kozmeschiku nebo přechod hřebene od vesnice Kvasy),  který není tak lavinózní. Lavinové nebezpečí je však někdy i tady a proto je nutné pečlivě sledovat předpověď počasí a aktuální podmínky panující na hřebenu.