PICO DE TEIDE

Kontinent: Evropa

Stát: ŠPANĚLSKO (TENERIFE)                                                                

Pohoří: Caňadas del Teide

Výška: 3.718 metrů

Specifikace: Nejvyšší hora Španělska, 3. nejvyšší sopka na světě

Když jsem koncem léta přemýšlel, co udělám se zbytkem dovolené, kterou jsem měl nahlášenou na podzim, rozhodl jsem se, že by bylo fajn opustit chladnou republiku a týden strávit někde v teplejších krajinách. Procházel jsem levné letenky do různých destinací a narazil jsem na výhodnou cenu letecké společnosti Ryanair, která nabízela zpáteční letenky na Kanárské ostrovy. Asi jako většina české populace mám Kanárské ostrovy spojené s luxusními hotely, plážemi a teplým počasím. Ale po zjištění, že na ostrově Tenerife je i krásná a zajímavá příroda, ve které se nachází nejvyšší hora Španělska Pico de Teide, jsem na nic nečekal a letenky na Tenerife ihned zakoupil. Co na tom, že odletové i příletové místo bylo v Polsku, konkrétně ve Wroclavi (Vratislavi). Není to přece tak daleko.

Tenerife je velmi zajímavý a pestrý ostrov, na kterém si najde využití opravdu každý. Pro tzv. ,,váleče´´ je zde spousta hotelových komplexů, pláží a míst na relaxaci. Pro dobrodruhy, kteří vyznávají aktivní styl dovolené, je zde spoustu historických měst, opuštěných útesů a pláží, přírodních rezervací a překrásných turistických stezek. Příroda je tu opravdu bohatá a nesmírně rozmanitá. Každému jednoznačně doporučuju! Výhodou je i stálé teplé počasí, takže i koncem listopadu a začátkem prosince jsme zde chodili v kraťasech a tričkách. Samozřejmě to platí o přímořské oblasti, v horách bylo chladněji.

Po pár aklimatizačních dnech jsem se rozhodl zdolat Pico de Teide i se svojí parťačkou Zdeňkou. Není to ale tak jednoduché, ke vstupu na vrchol potřebujete povolení. Pico de Teide je totiž lákadlo každého turisty, kdo na Tenerife dorazí. A upřímně, není to ani tak těžké na vrcholu stanout. Lanovkou se totiž dá pohodlně dostat z parkoviště až na vyhlídku Mirador de La Rambleta ve výšce 3.500 m.n.m. (odkaz: Telefericoteide). Odtud už je to jen pár výškových metrů na vrchol, ikdyž těch nejtěžších. Ale aby nedocházelo k tomu, že se úzkou pěšinou nahoru bude vinou turista za turistou a na vrcholu nebude k hnutí, správa národního parku umístila k horní stanici lanovky na přístupovou cestičku strážní budku, ve které správce kontrolu je povolení ke vstupu. To je možné získat následovně. Osobně zajít do kanceláře národního parku a tam o povolení na konkrétní den a čas zdarma požádat. Povolení se vydává na 2 hodiny, během kterých musíte na vrchol vystoupit i sestoupit. ( 09 -11, 11 – 13, 13 -15, 15 -17). Ale pozor, správa národního parku, kde se povolení vydává, se nachází jinde, než mnoho starších článků na internetu popisuje. Nesídlí na adrese Emilio Calzadilla 5, Santa Cruz de Tenerife, ale ve městě La Orotava , konkrétně na adrese National Park Office, C/ Doctor Sixto Perera González, nº 25, 38300 El Mayorazgo. La Orotava. Zde je nová budova správy národního parku, kde naleznete komletní informace ohledně celého parku, expozice, fotografie a videa. Budova je moc povedená. Druhou možností je objednat si povolení přes internet, konkrétně na stránkách správy parku (odkaz: Reservasparquesnacionales). A konečně poslední možností je nechat se ubytovat na chatě Refugio de Altavista  (odkaz: Refugio de Altavista), která se nachází na výstupové trase na vrchol. V případě takové možnosti povolení k výstupu nepotřebujete, jako vstupní dokument na vrchol vám poslouží doklad o ubytování. Podmínkou je ale to, že se na vrchol vydáte ještě před východem slunce.

My jsme se rozhodli, že se budeme řídit rady turistů, kteří zde už bylo v minulosti a kteří na internetu popisovali, že nejlepší je navštívit kancelář správy parku osobně, kde nám povolení ke vstupu dají bez problémů. Měli jsme plán ten, že jeden den vystoupíme na chatu Refugio de Altavista, kde si odpočineme, přespíme a hned brzo ráno vystoupíme na vrchol. Avšak vše bylo jinak. Prvně jsme jeli na adresu všude internetem psanou – do Santa Cruz de Tenerife. Bohužel zde jsme zjistili, že kancelář už tu dávno není a musíme to La Orotavy. Zde, po chvilce hledání, jsme našli krásnou novou budovu správy parku. Zašli dovnitř a k našemu zděšení nám správkyně řekla, že o povolení je potřeba žádat už v předstihu, protože nyní jsou všechny rozdány. Každý den totiž rozdají jenom 160 povolení o vstup! A ty jsou momentálně na 14 dní vyprodané dopředu. Druhá možnost, ubytovat se na chatě a získat tím vstup, padá také, protože volné místa mají až na dny, kdy už budeme zpátky doma. Jelikož jsme ale na Tenerife jeli hlavně kvůli zdolání nejvyšší hory Španělska a nechtěli se smířit s tím, že se na vrchol nepodíváme, začali jsme přemýšlet o nouzových variantách. Nakonec zvítězila ta, že brzo ráno vstaneme, dojdeme na vrchol ještě za tmy, kdy nebude u strážní budky strážný a po východu slunce zase rychle sejdeme dolů.

Dne 29.listopadu 2015 jsme vstali již ve 2 hodiny v noci. Noc jsme strávili na opuštěném lesním parkovišti u vesnice Aguamansa v aklimatizační výšce 1.200 m.n.m. Jelikož stan jsme si se sebou nebrali, spali jsme pod širákem. Noc byla poměrně chladná a moc se nám do té zimy nechtělo. Ale po krátkém přemlouvání jsme nasedli do vypůjčeného auta a po silnici číslo TF – 21 jsme vyrazili směr Parque nacional del Teide. Silnice TF – 21 prochází národním parkem a přibližně v jeho polovině se nachází malé parkoviště (2.350 m.n.m), které slouží jako startovací bod. Je zde i zastávka autobusu s názvem Montaňa Blanca. Odtud jsme kolem půl 4 vyrazili po stezce Montaňa Blanca – Pico Del Teide. Podmínky byly ideální, všude klid, žádní turisti, mírný vítr, teplota 3°C a hlavně, svítil jasný měsíc, takže čelovka nebyla ani potřeba. Zpočátku se šlo širokou kamenitou cestou stále rovně, až jsme po necelých 30 minutách dorazili k vyhlídce El Portillo (2.520 m.n.m.), kde se setkávají turistické trasy. Poté se cesta klikatila mírným terénem kolem Huevos del Teide – kamenů rozsetých po okolí, které mají tvar vejce, až jsme po 5 kilometrech a hodině chůze došli k dalšímu rozcestí. Zde byla možnost jít i na nedaleký kopec Montaňa Blanca (2.750 m.n.m.). Odtud už širokou nenáročnou cestu vystřídala úzká pěšinka, která se vinula do kopce pokrytého ničím jiným než kamením a občasným keříkem. Odtud už to přece jen byla jenom větší námaha. Po dalších dvou a půl kilometrech a jsme za 40 minut dorazili k chatě Refugio de Altavista (3.250 m.n.m.), zde se krátce občerstvili a už za pozorování svitu čelovek zákazníků chaty jsme pokračovali vzhůru k vyhlídce Mirador de la Fortaleza (3.530 m.n.m.). Odtud už to byl jenom kousek  pohodlné chůze k vyhlídce Mirador de la Rambleta, kde se nachází již dříve zmíněná koncová stanice lanovky.

Zde jsme minuly opuštěnou strážní budku a vydali se nahoru. Zde začala nejtěžší pasáž výstupu. Přece jen, vysoká nadmořská výška, strmý terén, únava a menší procento kyslíku udělali své a poslední výškové metry nám daly zabrat. Už za svitu vycházejícího slunce jsme ale v 07:30 hodin po 10 kilometrech a 4 hodinách chůze stanuli na vrcholu Pico de Teide(3.718 m.n.m.) a splnili tak cíl výletu. Odtud byl krásný výhled nejen na okolní krajinu, ale i vedlejší ostrovy. Úplná idylka to ale nebyla, slunce se skrylo za mraky a do toho silný studený vítr. Teplota kolem 0°C. Nahoře jsme se proto dlouho nezdrželi a promrzlí jsme po půl hodině začali rychle sestupovat dolů. Míjeli jsme přitom poměrně dost turistů. Cesta zpátky byla pohodová, mohli jsme si vychutnávat pohledy na zajímavou a pestrou sopečnou krajinu, kterou jsme v noci pořádně neviděli. Kolem poledne jsme opět stáli na parkovišti. Unavení, nevyspaní, ale s pocitem dobře vykonané práce a dalším vrcholovým skalpem.

Poznámka: Pico de Teide je nejvyšší hora celého španělského království, ale nejvyšší horou samotného pevninského Španělska i celého Pyrenejské poloostrova je Mulhacén (3.479 m.n.m.)