MUSALA

MUSALA – JARNÍ VÝSTUP

Kontinent: Evropa

Stát: BULHARSKO                                                                    

Pohoří: Rila

Výška: 2.925 metrů

Specifikace: Nejvyšší hora Bulharska a celého Balkánu        

V květnu 2015 jsme se s kamarády domluvili, že navštívíme naši kamarádku Aničku v Bulharsku, kde byla na půlročním výměnném pobytu Erasmus. Tak jsme nasedli do mé Zafiry a vyrazili na 1.200 kilometrů dlouhou cestu, kdy cílovou destinací se stalo druhé největší město Bulharska – Plovdiv. Zde jsme měli v úmyslu strávit 5 dní. Avšak ihned při plánování cesty mě napadlo, že bych mohl na dva dny opustit městský ruch a vyrazit do bulharských hor. A proč ne zrovna do pohoří Rila, kde se nachází i nejvyšší hora Bulharska a zároveň celého Balkánu Musala. Bylo rozhodnuto!

V pátek 8.května, druhý den pobytu, jsem i s mojí věrnou parťačkou Zdeňkou vyrazil brzkým ranním rychlíkem z Plovdivu směr Sofia. Asi po hodině jízdy starým socialistickým vlakem jsme vystoupili na zastávce Kostenets. Bohužel, díky malému zpoždění jsme jen těsně nestihli autobus směr Borovets a jelikož další jel asi až za 6 hodin, nezbývalo než si vzít taxi a těch 30 kilometrů zvládnout jím. Nasedli jsme do starého, ale čistého žigulíka a jeli. Po 25 minutách rychlé a místy nebezpečné jízdy po zdemolovaných silnicích jsme dorazili do horské vesnice Borovets, odkud se nejčastěji na Musalu vychází. Ihned jsme zamířili na hotel, kterých tu je dostatek, protože Borovets je velké zimní lyžařské středisko. Hotel Flora byl díky tomu, že bylo mimo sezonu, velmi levný, ale zároveň perfektně vybavený a moderní.

Jelikož už bylo 09:30 hodin, hned jsme vyrazili na výstup. Počasí nám přálo, bylo polojasno a teplota kolem 15 stupňů. Náš plán byl takový, že lanovkou se z Borovce (1.350 m.n.m.) dostaneme na vrchol Yastrebets (2.369 m.n.m.) a díky tomu ušetříme spoustu sil a času. Bohužel, daň za mimosezónu byla ta, že lanovka nejela. A tak jsme museli celou trasu zdolat po vlastních.

Po asfaltové silnici jsme vyšli nad středisko Borovets a po zhruba jednom kilometru zabočujeme doleva do lesa na červenou turistickou trasu (pozor, již na konci střediska Borovets míří do lesa červená turistická trasa, na kterou ale nevstupujte. Vede kolem hotelu Olymp a dál do hor. Sice se po ní dá na Musalu dojít, ale trasa je to vzdálenost cca.25 kilometrů. Jako pomůcka Vám poslouží to, že musíte jít po asfaltové cestě do té doby, než se nad Vašimi hlavami objeví lanovka, za ní už je to na správnou červenou turistickou trasu jen kousíček). Zpočátku jsme šli po široké kamenité cestě, a museli jsme si hned pořádně máknout, protože stoupání bylo poměrně prudké a vysilující. Bohužel asi po hodině a půl cesty se začal objevovat sníh, který byl ale hodně měkký, tál a chůze v něm nebo v potůčcích vody byla nejen nepříjemná, ale i náročná. Cesta neustále vedla po pravé straně potoka Musalská Bistrica (kromě začátku, kde se pak přes dřevěný most přešlo na opačnou stranu). Asi po 4,5  kilometrech  jsme po dřevěném mostu Velchevo Mostche přešli potok a pokračovali po levé straně. Sněhu neustále přibývalo a tak jsme museli pro únavu dělat časté přestávky. Bohužel pak přišla osudová chyba. Před dalším mostem jsme podle mapy odbočili z vyšlapané cestičky a pokračovali po červené turistické značce. Bohužel, zde žádná vyšlapaná cestička nebyla a tak jsme se řídili podle starého elektrického vedení. Cesta ovšem byla peklem, protože jsme se brodili v bořícím se sněhu, který každým výškovým metrem přibýval (kdybychom přešli most a pokračovali po vyšlapané cestičce, došli bychom k chatě Musala rozhodně míň vysilující cestou). Po 5 hodinách únavného šlapání jsme v dálce uviděli chatu Musala, avšak bohužel na druhém břehu a tak nám nezbývalo nic jiného, než přebrodil velmi studený potok, který měl na šířku asi 3 metry. Naštěstí nebyl hluboký a prudký a tak jsme to i za cenu silné bolesti holých nohou zvládly.Za chvilku jsme došli k chatě Musala (2.389 m.n.m.), která byla stále hodně zasypaná sněhem. Byli jsme už hodně unavení a vzhledem k tomu, že nás čekala ještě cesta zpátky, uvažovali jsme nad tím, že po chvilce odpočinku půjdeme zpátky do Borovce. Avšak po malé svačině jsme se při pohledu na krásně zasněžené vrcholky Musaly a Malé Musaly (2.902 m.n.m.) rozhodli, že to ještě zkusíme.

Kolem zamrzlého jezera jsme zleva začali stoupal do prudkého kopce (turistická stezka vede zprava, my však tentokrát dali na vlastní úsudek a vybrali si cestu zleva). Zde po vyšlapané cestičce opět nebylo ani památky a tak jsme se až na vrchol řídili starým elektrickým vedením a pohledem na již krásně viditelný vrchol Musaly, která se chvílemi ztrácel v oblačnosti. Po zdolání prudkého stoupání jsme stanuli před dalším horským jezerem a před námi se v dálce objevila chata u Ledového jezera, přezdívaná podle tvaru Everest (2.720 m.n.m.). Zde pro mně začal krizový úsek, protože sníh už nebyl tak pevný a tak jsem se do něj neustále bořil kolikrát až po pás. Tento asi 3,5 kilometrový úsek mě naprosto vyčerpal a po necelých 2 hodinách kolem tří horských jezer jsme došli k opuštěné chatě.
Už hodně vyčerpaní jsme si dali krátkou přestávku a ikdyž už bylo půl paté a znamenalo to, že se na hotel vrátíme po tmě, rozhodli jsme se vystoupat až na samotný vrchol, který je od chaty vzdálený 1,5 kilometru prudkým skalnatým svahem. Na něm už nebylo ani tolik sněhu a cestu lemovalo staré ocelové lano na mnohdy řádně vychýlených sloupcích. Díky tomu jsme si do kopce mohli pomoct rukama a zároveň se jistit před pádem do mnohdy strmých roklí. Poslední metry už byly zase v bořícím se sněhu a na vrchol jsem se doslova doplazil. Po osmi hodinách a 14 kilometrech chůze převážně ve sněhu jsme v 17:45 hodin stanuli na špici celého Balkánu Musale ve výšce 2.925 m.n.m.

Bohužel, počasí nám moc nepřálo, fučel studený vítr a hlavně oblačnost nám kazila výhled na zasněžené pohoří Rila. Na vrcholu se nachází meteorologická stanice, která je celoročně obývána meteorology. Jeden z nich po chvilce vyšel ven zapisovat hodnoty počasí a toho jsme využili a požádali jsme ho o trochu vody, která nám došla (ikdyž jsme jí měli poměrně hodně, vyčerpávající chůze ve sněhu nás vlivem potu o hodně připravila).Tak nám dal asi 0,7 litru obyčejné vody, která byla získána rozpuštěním sněhu (na vrchol nevede žádná cesta a tak jsou meteorologové odkázání jen sami na sebe). Poté jsme již vyrazili na zpáteční cestu. Ta byla daleko příjemnější. I když nemám sestupy z vrcholů vůbec ale vůbec rád, díky sněhu, který tlumil nárazy jsme mohli téměř utíkat a nohy nás vyjma únavy vůbec neboleli. Proto již za hodinu jsme byli u chaty Musala a po téměř 12 hodinách jsme již za hluboké tmy dorazili kolem deváté hodiny večerní na hotel. Unavení, ale přesto spokojení, moc lidí se totiž v zimě na vrchol Musaly nedostane.

Délka: 26 kilometrů (13 kilometrů jedním směrem)
 
Čas: 12 hodin ( v létě 9 hodin)
 
Náročnost: + + +  ( v létě + +)
 

Závěrem: Nejedná se o těžký výstup, spíše než převýšení je náročná délka pochodu. V létě je jedná o příjemnou turistiku, v zimě však může jít o poměrně náročnou dřinu. Vybavení není nutné, avšak v případě zmrzlého sněhu jsou mačky s výhodou.